Můj BETLÉM,

aneb jak se z nápadu stal rodinný klenot.

Možná to znáte, nebo jste to již zažili – pubertu svých dětí.  O dceři psát nyní nechci, jen její pubertální období dalo vzniknout nápadu. Ráda háčkuji a vždy jsem si chtěla vytvořit loutku, no jo ale co s loutkou? K mému úžasu jsem v práci zjistila, kolik kolegyň si vytváří doma různé Betlémy. Z perníčků, z moduritu, malované a tak podobně. Nápad byl na světě: „Uháčkuji si Betlém“.

Nejdříve jsem si koupila malou knihu Betlémy, abych věděla, které postavičky do betlému patří a které ne. Při pátrání po dalších informacích jsem zjistila, že v podstatě se fantazii meze nekladou a záleží jen na tvořiteli.

Každopádně základ vždy tvoří Marie, Josef a miminko, já přidám tři krále, pastýře s ovečkou a taky anděla. Rozhodně jsem nechtěla postavičky háčkovat kompletně celé, jelikož mi uháčkovaný obličejíček připadal příliš „drsný“. Napadly mě hlavičky z polystyrénu. No jo ale jak a nač je upevnit? Na co pak také připevnit uháčkovaný obleček?

Zkombinovala jsem tedy příjemné s užitečným, koupila si víno a postavičku nasadila na láhev. Nápady přicházely postupně i když se přiznám, kdybych betlém dělala dnes, byly by některé háčkované díly zhotoveny úplně jinak.

Výroba trvala celý rok, jak se rok s rokem sešel, napadlo mě, že jej nabídnu na 

výstavu betlémů na Ostravském hradě. Pořadatelé byli mým výtvorem nadšeni.  Jako bonus jsme dostala volné vstupenky na slavnostní raut uspořádaný ke znovuotevření opravené hradní věže a na výstavu betlémů. Vše bylo velmi slavnostní. Dcera, můj přítel a já jsme si večer velmi užili.

V té době jsem ještě netušila, jakou jízdu já a můj betlém spolu zažijeme. Ozvali se mi další betlemáři a přišly další nabídky na zapůjčení betlému na výstavy po celé republice.

Myslím, že největší radost z rodinného klenotu má moje sestra, která sama betlém vezla na výstavu na Zvonici Soláň. Jen se tiše usmívá, jelikož ví víc.

Neboť jak říká klasik „Jsem ateista, díky bohu…“