Vzpomínka na letní háčkování

Bylo vedro. Venku pálilo slunce jako sedlák cepem. Proč ne, vždyť bylo poledne a k tomu prázdniny. Ale v takovém horku se nedá nic dělat. Moje lepší polovička usnula v chaloupce na gauči. Mě se nechtělo být uvnitř v chladu, když nemůžu nic dělat a být jen potichu.

Přichází nápad, háčkování je velmi tiché a výsledek užitečný. Co takhle ze zbytků vln uháčkovat deku? Taková veselá barevná deka se na chaloupku vždycky hodí.

Vytáhla jsem krabice se zbytky klubíček. Pak jsem si poskládala barvy klubíček, jak se mi líbily. Deka je háčkovaná z krátkých sloupků, ale jak se ukázalo jednoduchý nápad vyžadoval docela dost času a trpělivosti. Netuším, jak dlouho deka vznikala, ale háčkovala jsem každou volnou chvíli, přes horká poledne, v podvečerním klidu u zapadajícího slunce, nebo večer u televize.

Výsledek se mi ale moc líbí. Co vy na to? Jen to začišťování nitek…to už mě nebaví. Navazovala jsem tak, že jsem vždy začátek a konec zaháčkovala, teď už stačí jen ostříhat vyčnívající konce.

S tím by mi mohla pomoct neteř, i když ve 13-ti letech, nevím jestli nejsem naivní? Uvidíme…    

Tak podzime, už tě čekám.